Od pádu Železné opony mě to magicky táhne do České republiky, naší východní sousední země. Ještě na počátku devadesátých let jsem opakovaně cestoval do pohraničí, abych ho prozkoumal. Zelený pás se svou "divokou" přírodou mě fascinuje.
Společně s přáteli jsme putovali tehdy nám neznámou krajinou a objevovali staré hradní zříceniny, hřbitovy, lesy, louky a lužní lesy. Rádi jsme se zastavovali v českých hostincích, vychutnávali pivo a kuchyni a byli jsme bláznivě potěšeni nízkými cenami. Tehdy jsme neměli moc peněz. Také jsme přespávali v lesích nebo na loukách a nikomu to nevadilo. Jednou nás probudily dětské hlasy. Byla to třída základní školy, která se toulala lesem, a všechny nás přátelsky pozdravily.
Později jsme s manželkou rádi cestovali do lázeňského trojúhelníku. Také jsme se vydali na průzkum malebného okolí. Zvláště jsem si oblíbil Loket (Ellenbogen) a často jsem tam trávil čas.
Rádi jsme chodili po Bavorském a Českém lese, saských a českých Krušných horách a Saském a Českém Švýcarsku. Zejména pohraničí na mě působí magickou přitažlivostí.
Česká republika se pro mě stala důležitou i z profesního hlediska. Když se Plzeň stala v roce 2015 Evropským hlavním městem kultury, přihlásil jsem se s česko-německou hrou „Česko-bavorský pohádkový kufr“. Moje přihláška byla úspěšná. Společně s mou tehdejší českou kolegyní Janou jsme cestovaly po Horní Falci a hrály pro školní třídy. V roce 2015 jsme byli součástí „Bavorského týdne“ v Plzni.
Od té doby mě náš soused umělecky nikdy nepustil. Následovala čtení na Literárních dnech ve Františkových Lázních, vystoupení s Česko-bavorským pohádkovým kufříkem mimo jiné v Schönsee (CEBB), Selbu (Dny přátelství) a Plzni (DEPO 2015).
V roce 2022 jsem se zapojil do česko-německého divadelního projektu „<Fingované hranice – Po stopách akce Kámen“. Spolupráce s českými a bavorskými kolegy, stejně jako zabývání se historií studené války, mě velmi obohatila. Vznikla tak povídka „Liška, der Fuchs“. Povídku najdete v antologii „Opuštěné Východní Bavorsko“ (Verlassenes Ostbayern), kterou vydalo nakladatelství SüdOst Verlag.
Mým dosavadním osobním vrcholem byla a je dvojjazyčná kniha „Weibersturm und Männerhagel – Pobouřené báby a chlapi jako kroupy“, kterou vydalo nakladatelství Morsak Verlag. Rád bych poděkoval nakladateli a všem zúčastněným za realizaci.
Podrobné informace o knize a myšlence, která za ní stojí, najdete na dvojjazyčných webových stránkách: www.czusammen.de
Na začátku července 2024 se s manželkou vydáme na nové cesty. Nabaleni batohy a stany se vydáme na pěší túru po Zlaté stezce Šumavou. Nebudeme se tvrdošíjně držet hlavní trasy. Znovu a znovu se vydáme i mimo ni. Bude to neustálá cesta tam a zpět mezi Českou republikou a Bavorskem. Šumavská Zlatá stezka bude naší spojnicí, kterou chceme prozkoumat, otevřeni a zvědaví na lidi, místa a přírodu podél cesty. Je to cesta za příběhy, které stezka vypráví už po staletí. Chci naslouchat tomu, co mi bude předloženo.
Jako spisovatel přebírám, co jsem slyšel a zažil, nechávám se inspirovat a převyprávím to po svém. Do příběhů se promítá vliv cesty, který na mě stezka má.
Protože sám česky neumím (jen 15 slov), doufám, že mě naše cesta povzbudí k dalšímu učení se tohoto nádherného jazyka. Mým přáním je naučit se každý den alespoň jedno nové české slovo.
Kdo má zájem, může naši cestu sledovat na mém blogu. Začíná na začátku července 2024 v Chodové Plané (Kuttenplan) a končí na podzim v Horní Plané (Oberplan) …? Pokud vše půjde dobře. Uvidíme. Můžete ji s námi sledovat.
Není naším záměrem projít 17 etap Zlaté stezky na české straně rychle a překonat velkou vzdálenost. Naopak. Jde o to zpomalit. Chceme se ponořit do země a jejích obyvatel, do sebe a do příběhů stezky. A na to máme dostatek času.
Všichni jsou zváni k přečtení mého blogu. Rád přivítám mnoho hostů. Rád bych poděkoval CEBB Schönsee za podporu. Mé zvláštní poděkování patří Davidu Verešovi.
Výlet slouží také jako inspirace pro novou knihu. Budou v ní krátké příběhy, které mi bude stezka vyprávět, i naše osobní zážitky.
Jaké by mohlo být poselství knihy? Možná…
Stojí za to se zastavit, naslouchat a vyměňovat si názory. Přitom možná narazíte na úžasné příběhy a anekdoty, které může vyprávět jen skutečný život. A nemusíte cestovat nijak daleko. Na Šumavě je toho tolik k objevování a vyprávění.
Už se na to s manželkou moc těšíme. Všichni jste srdečně zváni, abyste se k nám přidali na naší cestě, na blogu.
Tisíc a jeden pozdrav
Oliver Machander
