Bydlí ve stanech, věnují se táborovému programu, dělí si každodenní práce tak, aby vše fungovalo správně. Klid a příroda tu působí ozdravně. Příroda dokáže člověka formovat a vychovávat, zvláště když táboroví vedoucí dokáží ukázat na projevy života „venku“ a člověka jako jejich jednu část.

Centrum Bavaria Bohemia v Schönsee se zabývá interpretací evropského Zeleného pásu, tedy více než 12 500 kilometrů dlouhé linie, kterou vedla Železná opona. Na malém úseku bavorsko-českého zeleného pásu se nacházejí stopy několika desítek zaniklých vesnic, skláren a sklářských brusíren a dřívějších forem zemědělství, které jinde již dávno zanikly. Je biotopem vzácných druhů živočichů a rostlin, místem rekreace pro lidi a v neposlední řadě jedinečným místem pro poznávání a učení.

Zelený pás je pro mnoho mladých lidí novou zkušeností, jiným světem, než jaký znají, a to bez nutnosti cestovat daleko. Stanové tábory mladých lidí nás letos zajímaly na jedné i druhé straně hranice. Dlouhou historií se může pochlubit v obci Gaisthal, téměř v sousedství Schönsee.

V roce 1949 se tu konal první tábor mladých sudetských Němců, právě zde byla založena organizace sudetoněmecké mládeže. Jako vedoucí zde působil Erich Kukuk (1923-1994), který po svém vyhnání z Československa žil v Schönsee, působil v Oberviechtachu a vyrostl v uznávanou osobnost v oblasti výchovy mládeže. Na druhé straně Bavorska, před vzdělávacím střediskem v Bad Kissingen je Erichu Kukukovi věnováno malé náměstí.

Doba se změnila. Tábor pro mládež se již nekoná v Gaisthaler Hammer, ale již desítky let se koná na fantastickém místě na svahu západně od Gaisthalu. Tábor už také nepořádá Sudetoněmecká mládež, i když spojení jsou úzká. Německo-český tábor v srpnu pořádá české sdružení Sojka („Eichelhäher“) a německé sdružení MOG („Mit-ohne-Grenzen“).

Dnes se v Gasthalu koná Gaisthal Klasik, česko-německý stanový dvoutýdenní tábor, konaný v létě pro děti ve věku 13 – 16 let. Jeho přesný termín konání se odvíjí od začátku letních prázdnin v Bavorsku, zpravidla je to ale prvních čtrnáct dní v srpnu. Tábor o sobě dává vědět touto charakteristikou:

„Naše tábořiště se nachází u malebné německé vesničky Gaisthal, přibližně 20 km od českých hranic, která je obklopena nádhernou přírodou. Přímo v tábořišti je pak spousta místa na jakoukoliv hru, kterou si naše srdíčka jen vymyslí. Máme i hřiště, branky, stůl na ping-pong a dostatek sportovního náčiní. Součástí tábořiště je velký objekt, kam se všichni vejdeme pro případ špatného počasí. Jeho součástí jsou i toalety, umývárny, obchůdek se sladkostmi a perfektní kuchyně, která se stará o naši stravu čtyřikrát denně. Na noc máme připravené matrace v prostorných stanech pro osm lidí s dřevěnou podlážkou“.

Ptáme se na historii a letošní ročník tábora. Vedoucí nám vyprávějí o tom, že sami na tábor jezdili jako děti, že v okolí působí řada blízkých duší, které pomáhají nebo dodávají dobré věci k jídlu. Děti se vždy velmi rychle přihlásí na české straně, na německé straně je to trochu pomalejší. Pro česko-německé rodiny je tábor možností, jak nechat dětem zažít samozřejmou blízkost sousedů, kousek od hranice. Děti se na tábor rády vrací, většinou žijí ve větších městech, je to pro ně zážitek jiného světa. Tábor má každoroční téma, které se zpracovává po dobu čtrnácti dnů v promyšleném programu.

Téma a program připravují vedoucí tábora, kteří studují na německých a českých vysokých školách. Program a každoroční téma zaměstnávají táborníky natolik, že téměř nepotřebují okolí. Téma umělé inteligence je letos spojeno i tématem ochrany osobních dat. Když jsme se po příchodu do tábora jednoho chlapce zeptali, kolik je tu dětí, odpověděl nám, že se to neříká, protože jde o důvěrná data. Možná to myslel žertem, možná byla jeho odpověď znamením, že ho téma tábora zcela pohltilo. S tématem tábora nás to seznámilo hned u vchodu.

Tábor na české straně pořádají skauti z Tachova. Koná se na Nové knížecí huti, také trvá dva týdny. Okolí je opuštěnější a méně civilizované než v Gaisthalu – z bývalé osady zbyl jen rybník a několik ovocných stromů. Jinak jen louky a husté lesy.

„Jsme extrémisté“, říká o táboře jedna z vedoucích. Tábor se koná v indiánských stanech týpí, děti na matrace mohou zapomenout, spí na konstrukcích z dřevěné kulatiny vypletené provazy. Vaří se v kuchyni, která tu vždy vznikne a pak se rozebere. Na místě zaniklé osady Nová Knížecí Huť se táboří od roku 1993. Děti během tábora nesmějí požívat elektroniku, ostatně elektřina se u Huťského rybníka nenachází. Tábor má zvláštní povolení Chráněné krajinné oblasti Český les. Pitnou vodu je třeba dovážet, aby se vyhovělo hygienickým předpisům. Zvláštní povolení musí mít auto, které pitvou vodu přiváží. Pokud chcete navštívit své dítě, což se smí, ale nesmí se zdržovat, jdete asi tři kilometry lesem.

Součástí tábora je výlet s přespáním na předem neznámém místě, plní se skautské úkoly. Děti ze skautských skupin z Tachova a Černošína jsou na „extrémismus“ zvyklé. Scházejí se pravidelně ve svých klubovnách, od jara do podzimu občas pochodují v dešti, spí venku. Skautský tábor na Nové Knížecí Huti má přírodu a divočinu jako hlavní program, i když okolní sklářské huti jsou vždy jedním z historických témat zde. Tematické hry se tu hrají jako v jiných táborech, ale děti mají hlavně zažít privilegium pobytu v přírodě. A v jaké přírodě!

Když se k táboru u rybníka blížíte po svižné cestě lesem, nejste si jisti, jestli jste nezabloudili někam do Kanady.

Jeden tábor, který jsme letos navštívili tedy založili vyhnanci, kteří chtěli být blízko zemi, kterou museli opustit. Druhý tábor bylo možné začít pořádat až po roce 1989, když bylo zrušeno uzavřené hraniční pásmo. Místo jako na pohlednici z Kanady se stalo znamením nové přítomnosti člověka v Zeleném pásu. Je to ohleduplná přítomnost. Když děti odjedou, dospělí tři dny tábor bourají a na místě na první pohled není vidět vůbec nic, co by svědčilo o pobytu dětí. Návštěvníky i během tábora může překvapit, jak málo tu děti křičí. Okolní příroda tu nějak dokáže zvát do svého klidu.