02.08.2024
Odhlašujeme se z ubytování. Jdeme do města a dopřáváme si výbornou snídani. Autobus odjíždí na čas ve 12.15 hod. Náš řidič jede klidnou jízdou kolem přehrady, pak se plížíme do ostrých zatáček. Skvělé! Takto se můžeme kochat okolní krajinou. Konečně přijíždíme do centra Železné Rudy (Markt Eisenstein). Vše je podřízeno turistice. Hodně se tu staví. Všude jsou hotely, restaurace, obchody atd. Po silnici musíme pokračovat necelý kilometr k našemu Kempu. Když dorazíme, ubytujeme se v novém a moderním „Base Campu“, hned vedle lyžařského vleku. Kupodivu táboříme opět na sjezdovce. Mladý tým je opravdu přátelský a mluví velmi dobře anglicky. Náš stan je postavený, je brzké odpoledne. Rozhodujeme se vyrazit do Bavorské Železné Rudy. Naše trasa nás vede přes Železnou Rudu. Obdivujeme pozdně barokní kostel s největší cibulovou kopulí na světě. Po Řezenské cyklostezce se dostáváme k pohraničnímu nádraží. I to je unikátní. Česko-německá hranice prochází přímo skrz něj. Historickou budovu obohacují muzea, výstavy a galerie. Navštívíme bezplatnou výstavu na téma „ Železná opona“. Velmi depresivní a poučné. Hluboce se nás dotýká osud lidí ze zaniklé obce Stadlern, který je dokumentován rozhovory s dobovými pamětníky. Vysvětlena je i doba konce osudového rozdělení Evropy, radost z něj a nový začátek. Zvláště zde v Bavorské Železné Rudě. Zelený pás nás opět překvapil svou historií. A není toho málo. Při návštěvě kostela v Bavorské Železné Rudě narazíme na další výstavu v kostele. Jedná se o dokumentaci „Akce K“, která pojednává o utrpení katolické církve za komunistického režimu ČSSR. INFO o tom: www.svata-hora.cz

Z Bavorska odjíždíme dojati. Po návratu do Železné Rudy se zastavíme v restauraci „Böhmerwald“ a pochutnáme si na výborném jídle. Po trávicí procházce se vydáváme ke stanu. Dobrou noc.

Mé dnešní české slovo: řeka

03.08.2024
Nedaleko Železné Rudy se nacházejí dvě „slavná“ jezera. Čertovo jezero a Černé jezero. Pro mě jsou to bratři velkého a malého jezera Javor, protože Javor se majestátně tyčí nad Bavorskem a Čechami. Jsme plni očekávání. Když necháváme město za sebou a odbočujeme do lesa, jsme šťastní. Žádný shon, jen klid a příroda. Nádhera! Bohužel naše radost netrvá dlouho, protože cesta se brzy mění v širokou asfaltovou silnici. Uprostřed lesa! Hrůza! S takovou nepochopitelnou lidskou aktivitou si už les kolem sebe nemůžeme pořádně užít. Po necelých třech kilometrech ta hrůza končí na velikém místě pro otáčení vozidel. Značky ukazují na přírodní rezervaci. Blaženě kráčíme po pěšině. Les se stává „pralesem“. Příroda je ponechána sama sobě. To znamená spoustu mrtvého dřeva, stopy po vítězném postupu kůrovce. Přesto všude klíčí nový, svěží život, velkolepá metamorfóza. Matka příroda má čas. Budoucí generace z toho budou mít prospěch. Přijíždíme k našemu prvnímu cíli, Čertovu jezeru. Krásně položené, zasazené do malebné krajiny. Jsme rádi, že jsme tady. Nejen my. Samozřejmě, že „všichni“ chtějí obdivovat toto turisticky atraktivní místo. Divíme se: „Kde se tu najednou vzalo tolik lidí?“. Na naší trase jsme téměř nikoho nepotkali. Tajemství je okamžitě odhaleno. Existuje ještě jedna trasa, skutečná mravenčí stezka. Přidáváme se do fronty a chceme vidět druhé jezero. O hodinu později jsme tam, u Černého jezera. Lidí je ještě víc a každý se chce vyfotit. My samozřejmě také. Černé jezero je větší a také láká k návštěvě. Po svačině pokračujeme v dnešní okružní trase a jsme podruhé šokováni. I tato cesta se ukáže být asfaltovou silnicí. Nejezdí tu žádná auta, zato je tu spousta cyklistů, koloběžek a chodců jako my. Přemýšlíme, jestli si lidé myslí, že je skvělé procházet se přírodou po asfaltových cestách. Pak se před námi objeví turistický vláček. Takže nemusíme vůbec chodit pěšky, můžeme si to v klidu užít. Asi po šesti kilometrech je to zase všechno jinak. Opouštíme ruch turistické stezky a vyměňujeme ji za útulnou lesní pěšinu, která nás vede přímo zpět k našemu Kempu. Jaká to úleva, jaká to radost.

Po měsíci na „ Zeleném pásu“ jsme si tak zvykli na hodiny klidu a samoty, že dnešní den byl pro nás neobvyklý. Neměli bychom se divit, dnes je přece sobota! Celý den jsme si to neuvědomovali. Naše hodiny teď tikají jinak.

Mé české slovo pro dnešní den: vzduch

04.08.2024
Dnes je neděle. I pro nás. A tak si dopřejeme pořádnou snídani v kempovém bistru. Lahodné! Posilněni se vydáváme na nenáročnou procházku. Většinu času jsme na to sami. Relaxujeme na lesních cestách, obklopeni krásnou přírodou. Opět zažíváme překvapení. V polovině trasy narazíme na dav lidí, kteří se vydávají na pouť k neznámému cíli. Následujeme je a chceme vědět, co to je. Pramen! Ne jen tak obyčejný se sladkou vodou. Milí lidé k němu přidali pivo (nealkoholické) a limonádu. Ve vydlabaných kmenech stojí lahve chlazené pramenitou vodou. Každý se může obsloužit sám, otvírák je k dispozici. Stejně jako všichni ostatní si nápoj vychutnáváme. Jaký to promyšlený a skvělý nápad! Na etiketě nacházím následující webové stránky: www.pivovar-strakonice.cz

Po tomto nápoji se vydáváme zpět po lesní cestě. Ta nás zavede na naprosto úžasné místo. Široké, divoké louky, alej s majestátními, úctyhodnými stromy, starý sad a fantastický výhled do krajiny. Slovy se to nedá popsat. Sedíme na lavičce a vychutnáváme si toto kouzelné, až mystické místo. Večer se v Kempu setkáváme s jedním párem. Ona pochází z Kanady a má pákistánské kořeny, on je Francouz. Oba pracují pro jednu jordánskou nevládní organizaci. Sedíme spolu u ohně a popíjíme pivo, dokud nezačne pršet.

Mé dnešní české slovo: zaplatit zaplatit – bezahlen 

05.08.2024
Po deštivé noci využíváme přestávku v přeháňkách k demontáži stanu a sbalení věcí. Nebesa opět otevírají svá stavidla. Nevadí. Po poslední kávě v bistru vyrážíme zahaleni do ochranných pláštěnek. První úsek dnešní trasy už známe z předchozího dne. Na parkovišti si dáváme první přestávku. Nyní musíme jít podél polní cesty, než po necelých dvou kilometrech můžeme odbočit na lesní cestu. Narazíme na ceduli upozorňující, že lesní cesta je ve výstavbě. Krátce nato stojíme před ní. Uprostřed lesa to není hezký pohled. Brzy odbočujeme a kráčíme opět po nádherné cestě, která vede přímo terénem, nahoru a dolů jako obří horská dráha. Dovede nás přímo k našemu cíli, bivakovacímu místu (8 x 8 metrů) u Hůrky (Hurkenthal). Je asi 15:00 hodin. Jsme sami. Protože už zase svítí slunce, rozkládáme všechno oblečení, aby uschlo, a stavíme stan. Najednou před námi stojí strážce národního parku. Laskavě nám vysvětluje, že stan se smí stavět až od 18:00 a že nejpozději v 9:00 musíme místo opustit. Znovu tedy vše balíme, odkládáme věci na lavičku a prohlížíme si malebné okolí. Prastaré stromy, voňavé louky, zářící zelené hory, nekonečný les. Jako ve snu. V podvečer už nejsme osamělí. Místo se zaplní mnoha, většinou mladými lidmi, dokonce i pětičlennou rodinou. Znovu postavený stan, jídlo, postel.

Mé dnešní české slovo: déšť

06.08.2024
Místo opouštíme brzy ráno a vyrážíme k jezeru Laka. Dnešní trasa je jako sen. Lesní pěšiny, košaté stromy, čiré lesní blaho, dokonce zahlédneme tetřeva hlušce. Pak už jsme tam, úplně sami na kouzelném místě. Ponoříme se do této krásy, dokud nás ze sladkého snění nevytrhnou první výletníci. Jdeme dál, všude nekonečný les. Do Prášil přicházíme v brzkém odpoledni. I tady narážíme na minulost. Z vesnického kostela toho moc nezbylo. Komunisté ho v roce 1971 vyhodili do povětří. Nyní se jistý spolek snaží zachovat památku a vrátil na světlo světa základní zeď. Protože kancelář malého Kempu je opět otevřená až v 15:00 hodin, zastavujeme se v hospůdce. Jídelní lístek je v češtině a naše mladá servírka umí anglicky jen pár slov. Vybíráme naslepo. Ritschi dostává kynuté knedlíky s borůvkami. Vosy je mají také rády. Já dostávám knedlíky se špenátem a vepřovým masem se smaženou cibulkou. Všechno je vynikající. V Kempu se ubytováváme na noc. Užíváme si sluníčka.

Mé dnešní české slovo: vosa