Z Prášil do Vimperku

Po obvyklé proceduře jsme vyrazili v 8.30 hodin. Počasí je fantastické. Dnešním cílem je Rejštejn. Začátek je náročný, s prudkým stoupáním. Za naše úsilí jsme odměněni nejkrásnější přírodou a rozhledy. Sestup je pozvolný. Procházíme bývalým vojenským prostorem. Všude jsou cedule: „Nebezpečí života! Výbušná munice!“ Kupodivu kolem nás není nic než rozkvetlé louky. Příroda je tu díky smrtícímu dědictví studené války ponechána zcela sama sobě. Krátce nato vjíždíme do údolí řeky Křemelná. U zaniklé vesnice Frauenthal si uděláme přestávku. Z informační tabule se dozvídáme, že tato samota kdysi patřila k obci Stadlern / Stodůlky. Právě o této obci se zmiňuje výstava na hraničním nádraží Železná Ruda. Žasneme nad tím, kolik věcí do sebe na naší cestě zapadá. Prozatím si užívám koupání ve studené vodě. Osvěženi se vydáváme dál. Díky Mapy.cz si sami volíme trasu do Rejštejna. Dobré rozhodnutí. Zkracujeme si cestu po lesních cestách, kocháme se šumavskou faunou a flórou a v pohodě dorážíme do cíle našeho dnešního dne. Po příchodu nás ochotná paní doprovází na recepci Kempu. Ubytováváme se a hledáme si místo na stanování v rozsáhlém areálu u řeky Otavy. Zůstaneme až do 10. srpna a prozkoumáváme okolí. Navazujeme konverzaci s našimi sousedy ve stanu. Je to česká rodina. Živě si povídáme anglicky a francouzsky. Tatínek se velmi zajímá o blog a CeBB, protože sám pracoval na webu cistercapes.eu. Tato stránka získala v roce 2024 označení Evropské dědictví.

Mé dnešní české slovo: ulice

08.08.2024
Prší jako z konve. Sedíme pod velkým pavilonem v suchu, snídáme a povídáme si s našimi novými českými přáteli. V poledne se obloha vyjasňuje. Vydáváme se do Kašperských Hor (Berg Reichenstein), volíme výškovou trasu přes nedaleký „kopec“ (805 m). Stojí to za to, protože míjíme lesní kapličku, která se právě s láskou opravuje, a o kousek dál se nám naskýtá nádherný výhled na hrad Kašperk. Jakmile se ocitneme v městečku, jeho půvab nás okouzlí. V klidu se procházíme partnerským městem Grafenau. V úctyhodné radnici navštívíme výstavu fotografií s fantastickými snímky ze Šumavy. V místním pivovaru ochutnáme lahodné pivo a v kavárně si pochutnáme na koláči. Vracíme se kolem kostela svatého Mikuláše a kaple svaté Anny s hřbitovem. Na starých hrobech si často můžete přečíst povolání zemřelých. Objevujeme pojem „Realitätenbesitzer“. Jsme pobaveni a zmateni. „Co to je?“ Odpověď nám dává Wikipedie. Po návratu do Kempu jdeme po sprše spát.

Mé dnešní české slovo: sprcha

09.08.2024
Naším dnešním výletním cílem je císařský hrad Kašperk. Abychom se tam dostali, musíme opět přejít „ náš“ kopec do Kašperských Hor, pak jít trochu z kopce a pak zase prudce stoupat. Asi po 2 hodinách jsme na místě. Stálo to za to. Hrad je nádherný. Přihlašujeme se na prohlídku hradu s průvodcem. Protože je k dispozici pouze v češtině, dostáváme průvodní list se všemi informacemi v němčině. S tímto řešením jsme spokojeni. Na vrcholu hradní věže je fantastický výhled na Plzeňsko. Mimochodem, prohlídka v němčině je možná. Je třeba ji předem objednat a musí se jí zúčastnit nejméně 5 osob. Prohlídka stála za to, byli jsme nadšeni. Zpátky se vracíme přes malou zříceninu hradu Pustý hrádek, míjíme zaniklé a nyní revitalizované vesnice. Po návratu do města si u kašny na trhu dopřejeme utopence a autobusem se vracíme na Rejštejn.

Mé dnešní české slovo: muž

10.08.2024
Sbalení opouštíme malebné městečko Rejštejn. Vyrážíme do malého kempu u Úbislavi. Nejprve musíme vystoupat do kopce. Tentokrát volíme trasu po malé silničce, která nás dovede k poutnímu kostelu Marie Sněžné. Nahlédneme dovnitř a pokračujeme dál. Ale jen pár kroků, protože objevujeme skvělou kavárnu a dopřáváme si lahodné „Amerikano“. Posilněni opouštíme Kašperské Hory, opět do kopce. Zdatní, jak jsme mezitím, žádný problém, užíváme si svěží zeleně přírody. Narazíme na Klostermannovu stezku a vydáváme se po ní. Ta nás dovede na vrchol Javorníku (1065 m) s rozhlednou. I tam chceme vystoupat. Opět zažíváme fenomenální výhled na Šumavu. Cesta nás nyní zavede do stejnojmenné obce Javorník. Tam obdivujeme sochu šumavského básníka Karla Klostermanna, jehož romány a povídky v češtině zde byly a stále jsou velmi ceněny. Do Úbislavi to už není daleko. Tam se ptáme dvou automechaniků na cestu do Kempu a už jsme tam. Je prostý a útulný, leží u rybníka. Jeho zvláštností je „bistro“. Tento název je zcela mylný. Je to pořádná restaurace se skvělou pověstí. Kuchyně musí být skvělá. Praská ve švech a jídlo na stolech vypadá vynikající. Vystačíme si s jedním z výletních menu a dopřáváme si Pilsner Urquell a (!!!) Fritz Colu z bistra. Navzdory tomuto klidnému místu je noc poměrně hlučná, protože jedna skupina ještě dlouho pokračuje v zábavě.

Mé dnešní české slovo: žena

11.08.2024
Opouštíme malý kemp a jdeme lesem, přes louky, podél polí, přes malé, hezké vesničky s láskyplně opravenými domy a statky. Přicházíme do Stach, pěkného městečka. Objevujeme kavárnu a vychutnáváme si výborné koláče a kávu. Pánové u vedlejšího stolu si dávají své nedělní dopolední pivo. Stachy jsou pohodové turistické městečko, kde se scházejí hlavně čeští hosté. Během našeho krátkého pobytu se tu cítíme jako doma. Posilněni chceme pokračovat, procházíme kolem hřbitova a jsme zvědaví. Máme štěstí, protože objevujeme hrob druhého slavného Klostermanna. Josefa Klostermanna, šumavského velikána známého jako Rankl Sepp. Byl jednou z postav románu Karla Klostermanna „V ráji šumavském“. Sepp dostal svou přezdívku podle velké lesní mýtiny (Ranklov / Ranklau), která se nacházela hluboko v lesích mezi Horskou Kvildou a Stachy (Stachen). Pokračujeme směrem k našemu cíli Vimperku (Winterberg). Tam chceme v kempu postavit stan a zůstat 2 až 3 dny. Nejprve dorazíme do Zdíkova. Na rozcestí nevíme zcela přesně, kterým směrem se vydat, a tak si vezmeme na pomoc mapu. Pak nás osloví jedna všímavá Češka. Když se dozvěděla, že chceme jít do Vimperka, nabízí nám svezení svým autem. Je horký den, a tak spontánně souhlasíme. Náš anděl mluví velmi dobře německy a pracuje v pečovatelské službě ve Freyungu. Během krátké cesty autem nám vylévá své srdce a my se dozvídáme o jejím tragickém životním příběhu. Když dorazíme do Vimperka, spontánně jí předávám náš záchranný přívěs. Modlíme se, aby jí dobrá duše z Konnersreuthu dokázala pomoci. Do kempu to není daleko. Je ještě brzy. Když dorazíme na místo, čeká nás nemilé překvapení. Kemp už neexistuje. Byl přeměněn na chatové středisko. Co teď? Spontánně volám Hansi Schopfovi, který má v regionu velmi dobré kontakty. Dává mi telefonní číslo na Martina Sichingera z Vimperka. Oba jsou dobří přátelé a spoluorganizátoři festivalu „Šumava Litera“.

INFO o festivalu, Hansi Schopfovi a Martinu Sichingerovi najdete zde: www.sumava-litera.eu

Opět máme štěstí. Dostávám se k Martinovi. Sice na jeho malé zahradě nemůžeme stanovat, protože soused má rozmazleného psa, který by štěkal celou noc. Zná však ideální místo na táboření poblíž svého domu. Domlouváme se, že se sejdeme na nádraží v 19.30. Máme tak celé odpoledne volné na prohlídku hradu. Nově zrekonstruované interiéry je možné i zde navštívit pouze s průvodcem. Ty jsou nabízeny pouze v češtině. Štěstí nám opět přeje. Protože nikdo jiný nechce zámek navštívit, dostáváme exkluzivní soukromou prohlídku v angličtině. Poté navštěvujeme integrované muzeum. Když dorazíme na místo setkání, trochu nám hučí v hlavě. Martin přichází přesně v půl osmé. Znovu se omlouvá, že nemůžeme stanovat u něj. Pro nás žádný problém, jsme opravdu rádi, že máme místo tady ve Vimperku. Martin nás vede na „svůj kopec“. Na vrcholu nacházíme téměř rovné, ideální místo a stavíme stan. Našimi sousedy jsou tam mírumilovné ovce. S Martinem se domlouváme, že se u něj sejdeme v 9.00 na snídani.

Mé dnešní české slovo: dítě