26.07.2024
Po čtyřech odpočinkových a poučných dnech je dnes naším cílem kemp Babylon u Domažlic. Nejprve musíme zdolat Čerchov. Ten je se svými hrdými 1041 metry největší vyvýšeninou v regionu. Pro nás to znamená, že musíme zvládnout téměř 500 m převýšení a pak zase zpět, což nám přidá 19 km na trase. Naše první zastávka, uhelný milíř. Dnes už je otevřeno, mnoho lidí z okolí si sem chodí pro objednané dřevěné uhlí ke grilování. Na místě je i několik členů spolku. Dostáváme jednoho souputníka a povídáme si. Oliver, organizátor, nám vysvětluje nejkrásnější cestu na vrchol, Čerchovskou stezku. Cesta je opravdu malebná, ale také od nás vyžaduje všechno. S lehkými zavazadly je to určitě sen, ale s našimi 20 kg na zádech je to výzva – kterou zvládáme! Vyčerpaní, hrdí a šťastní dosahujeme vrcholu. Vítají nás dvě věže. Rozhledna a pozůstatek z dob studené války. Zbavujeme se balastu, odpočíváme, nohy nahoru! Po přestávce na svačinu se vydáváme na věž s nádherným výhledem. Je vidět dokonce i Javor. Dole si před sestupem do údolí dopřáváme kávu a zákusek. Rajský přírodní les se brzy změní v užitkový les, stejně jako cesty. Teprve když dorazíme do vesnice Pec / Hochofen, cesta se opět stane krásnou. Jako první nás tam přivítá pramen s lahodnou vodou a krátce nato narazíme na kouzelnou kapličku. Tu nechal v roce 1898 postavit spisovatel Jan František Hruška. Trvalo deset let, než byl tento malý skvost 4. července 1909 vysvěcen. Z Pece do Babylonu to není daleko, cesta je opět jako sen. Objevuje se kemp a my se ubytováváme. Moc se nám tu líbí. Je jednoduchý (útulný), ale všechno je digitální – na jedničku! Stavíme stan. Večeře. Sociální zařízení. Dobrou noc.
Mé dnešní české slovo: věž
27.07.2024
Dobře odpočatí jsme mezi prvními na nohou. Dnes chceme prozkoumat Domažlice. Míříme k autobusové zastávce na hlavní silnici. Další autobus jede až za hodinu. Rozhodujeme se stopovat a máme štěstí. Už po deseti minutách nám zastavuje sympatický starší pán a veze nás přímo do centra města. Děkujeme. První cíl, turistické informační centrum. Radí nám přátelská, obětavá žena. Domažlice jsou město, které stojí za to vidět. Obraz města charakterizuje protáhlé náměstí s podloubím, Dolní brána a mírně nakloněná věž kostela Narození Panny Marie. V jednom z podloubových domů v jižanském stylu najdeme obchod se sportovními potřebami. Po „čerchovském zážitku“ také nutně potřebuji pár dobrých vycházkových holí. Nacházíme, co jsme hledali! Další zastávkou je Chodský hrad. Sídlí v něm muzeum Chodska. Obzvlášť se nám líbí chodské kroje. Pestré a krásné! Pokud se chcete dozvědět více o historii města a tradici Chodů, vydejte se do Domažlic a navštivte muzeum. Vřele doporučujeme! Uhasili jsme touhu po poznání a teď si chceme naplnit břicha, samozřejmě českým jídlem. V restauraci na náměstí nás pohostí tím nejlepším. Poté se procházíme dalšími částmi města, objevujeme kouzelná zákoutí a stoupáme na kostelní věž. Hrdých 56 metrů, 194 schodů, mírně skloněných o 59 cm. Za slunečného letního počasí si užijeme ten nejlepší výhled. Nádhera! Výstup i sestup jsou náročné. Strmé. Úzké. Pozor na hlavu! Po prohlídce krásného barokního kostela si vychutnáváme kávu a koláč. Lahodné! V 17:15 se autobusem vracíme do Babylonu. U nás si dáváme večeři s čerstvě načepovaným pivem z bistra v kempu.
Mé dnešní české slovo: stopovat
28.07.2024
Noc nám propršela, v poledne se obloha opět vyjasňuje. Já píšu náš blog, Ritschi se stará o zbytek světa (INSTA, FACEBOOK, WHATSAPP). Odpoledne si prohlížíme město. Babylon nás překvapuje svým půvabem. Objevujeme Husův kalich. Laický kalich je symbolem jednoho z požadavků Pražských artikulů. V restauraci se posilňujeme na zítřek a nečekaně potkáváme dva přátele z Řezna.
Naše tempo se zklidnilo. Naším luxusem je čas. Nač spěchat?
Mé dnešní české slovo: slunce
