17.07.2024
Dobře odpočatí se vydáváme po rozlehlých loukách a polních cestách do městečka Bělá nad Radbuzou. V malém, hezkém starém centru města najdeme vše, co si můžeme přát. Nakupujeme, usedáme ke stolku s lavičkami a snídáme u dominanty města, historického kamenného mostu s několika sochami svatých. Posilněni opouštíme vesnici. Náš cíl: Pleš, nedaleko Schönsee. Cesta tam se ukáže být naším zatím nejkrásnější túrou na dosavadní cestě. Často už jsme procházeli úchvatnou krajinou, ale dnes nás ohromuje na každém kroku. Musíme sice překonat několik výškových metrů, ale většinu času je to do mírného kopce a všude kolem nás je čistá příroda. Není divu, vždyť se nacházíme v přírodní rezervaci Pleš. Nejistí si cestou potkáváme myslivce, který právě vyhodnocuje fotopast na zvěř. Přátelsky nás pozdraví a ukáže nám správný směr. Na vrcholu narazíme na rozlehlé, nádherné pastviny a louky. Všude to kvete, bzučí, všude motýli, pestrá paleta květin. Starobylé, úctyhodné stromy podél cesty. Osvěžující vítr šustí listím. Zdá se, jako by na nás košaté stromy přikyvovaly. Uprostřed tohoto ráje narazíme na starý bunkr. Ale i tady si příroda bere zpět svůj životní prostor. Na obzoru se objevuje Pleš s roztroušenými novými domy a hostincem. Je to jediná původní stavba, která z bývalé vesnice Pleš / Plöß zbyla. Samozřejmě se zastavujeme na něco k snědku. Opět si dáváme vynikající chodovarské pivo, dnes s řízky. Přichází další turista. Přisedá si k nám ke stolu, představuje se jako Jarda Maršík a je mu 75 let, ale je fit jako rybička. Cestuje už 33 dní a prochází ČR od jejího nejjižnějšího východního až po nejseverozápadnější bod. Jarda s sebou nemá stan, spí v houpací síti a každý den ujde asi 35 kilometrů. Mluví plynně německy s neobvyklým dialektem. Jeho rodiče, sudetští Němci, směli po druhé světové válce zůstat v ČR, protože byli odpůrci nacistů. Jeho zdatnost pramení z toho, že Jarda celý život sportoval. Je horolezec a žije v Labských pískovcových horách. Společně se svým synem vydal knihu o tomto nádherném kraji. Více INFO o Jardovi Maršíkovi najdete na jeho FACEBOOKOVÉ stránce.
Přichází další spolucestující a přidává se k nám. Jmenuje se Petr a s Jardou se zná, putují stejnou trasou. Petrovi je 62 let, má stan, je na cestě jen čtrnáct dní a zítra je jeho poslední den. Z profesních důvodů mluví plynně anglicky. Petr je velmi sympatický a rád si povídá. Nocleh si domlouvá s majitelem domu. Je nám tedy dovoleno podruhé postavit stan na louce vedle hospody. Dnes u ohniště. Protože je náš stan po předchozí noci dost vlhký, Ritschi ho rozkládá na louce, aby uschl. Ženě, která tam také zaparkovala auto a teď chce odjet, je to jedno a plachty přejede. Protože jede pomalu a louka je měkká, náš stan se naštěstí nepoškodí. Přesto jsme stále dost zaražení. Jarda se s námi loučí, chce jít ještě kousek dál. Dlouho sedíme s Petrem, povídáme si a popíjíme pivo. Pomalu se stmívá a je čas postavit stan. Petr si právě chystá místo na spaní, chce si užít poslední noc pod hvězdami. Popřejeme mu dobrou noc a zalezeme do stanu. Probouzím se uprostřed noci, zjišťuji, že mám dvě klíšťata, a Ritschi mě od těch malých krvesajů osvobozuje. Protože už jsem stejně vzhůru, vyplížím se ven. Z nebeské klenby mě vítá třpytivá hvězdná obloha, žasnu a kochám se. Jaký to den, jaký to dar.
Mé dnešní české slovo: majitel / vlastník
18.07.2024
Po dobrém spánku si hned balíme věci. Loučíme se s Petrem, který chce hned pokračovat dál. My naopak nemáme daleko, a tak zamíříme do přístřešku, kde se pohodlně usadíme u prostřeného stolu a posnídáme. Občerstveni pak navštívíme starý hřbitov v Plöss / Pleši. Hřbitov byl s láskou obnoven. Ritschi je opět velmi dojat osudem sudetských Němců. Je to jistě dáno tím, že její prarodiče (z matčiny strany) byli také sudetští Němci. Ovšem z regionu Aussig / Ústecký kraj.
Po prohlídce se loudáme polní cestou k hraničnímu přechodu Friedrichshäng. Pokračujeme přes Dietersdorf k jezeru Schönsee do CeBB. Dostává se nám velmi přátelského přivítání a hned je nám nabídnut jablečný střik. David Vereš nám vypráví o historii a myšlence CeBB, ukazuje nám expozice a je tu pro nás. Zvláště se nám líbí stálá expozice Baroko v Bavorsku a Čechách. Když se s námi David rozloučí, chvilku ještě bloumáme v průchozím uměleckém díle aktuální výstavy Les a lov. Pro mě je to obrovský dřevník. Dnes ho máme celý pro sebe a uleháme do napnutých sítí. Je to tak pohodlné, že dokonce usínám. Krátce po 18. hodině nás vyzvedává kamarád Michl. Bydlí nedaleko a my u něj chceme zůstat až do pondělí, potřebujeme si od projektu trochu odpočinout. Po vřelém přivítání se rovnou vracíme do Pleše na večeři do hospody. Tentokrát autem. Hostinský se směje, když nás opět vidí, a říká: „To jste daleko nedošli“. Opět si užíváme jídla a pití. S plným žaludkem míříme k Michlovi. Máme pro sebe celý pokoj. Luxus! Po vydatné sprše blaženě usínáme v posteli.
Mé dnešní české slovo: věc
19. – 21.07.2024
Dny ve Wildeppenriedu jsou útulné. Využíváme čas naplno. Ritschi pere a zašije díry v našich košilích a kalhotách. Já pomáhám Michlovi v domě a na zahradě, píšu. Přichází také Cyntia, Michlova přítelkyně. Společně vaříme a užíváme si čas.
V sobotu (20. 7. 2024) nás navštíví Gabi, naše sousedka a kamarádka z Hainsackeru. Přiveze nám zásoby jídla. Vlastně jsme se domluvili, že nám vždycky pošle poštou všechno, co potřebujeme. Má však čas a chuť nás navštívit. A tak nám všechno dodává přímo. Skvělé! Odpoledne ji bereme do Pleše a rádi jí toto kouzelné místo ukážeme. I ona je nadšená zdejší přírodou a historií. Opět se zastavujeme v hospodě. Dnes to vypadá, jako by s námi hostinský už počítal. Po kávě a palačinkách nás Gabi odveze zpět do Michlovi. Vděčně se loučíme.
Neděli (21. 7. 2024) využíváme k tomu, abychom vše opět sbalili. Je krásný letní den a my se necháváme unášet. Společně s Michlem se vydáváme na dlouhou procházku podél hranic u Eslarnu. Zítra nás náš „ ubytovatel“ odveze do Stadlernu.
Dny zde byly odpočinkové, ale už jsme trochu zpohodlněli a chceme zase vyrazit! Těšíme se na další setkání a dojmy.
Má česká slova za poslední 3 dny: večer / jaro / německy
