14.07.2024
S modrobílou oblohou nad hlavou sedíme u pivního stolu a snídáme míchaná vajíčka se slaninou s lidmi z obou stran hranice. Potkáváme Kláru z Bärnau a Lukáše z Tachova. Další šťastná náhoda. Klára nás sveze do Tachova a Lukáš nám ve městě zařídí kemp. Po snídani se srdečně rozloučíme. Klára chce ještě ten den navštívit Tachov se svým kamarádem a odváží nás do Světce / Heiligenu. Zde se nachází bývalá knížecí Windischgrätzova jezdecká škola. Po Španělské dvorní jezdecké škole ve Vídni je druhou největší ve střední Evropě. Od nedávna opět září ve své bývalé kráse. Rozhodně stojí za návštěvu!

Informace: http://www.jizdarna-svetce.de

Nedaleko směrem do kopce narazíme na další velkolepou stavbu. Jedná se o zříceninu bývalého klášterního kostela resp. zámku „14 svatých pomocníků“. Uděláme pár fotek a pak se vydáme podél potoka, který vede parkem s nádhernými starými stromy směrem k Tachovu. Asi po dvou kilometrech dorazíme k cíli naší cesty. Sportovní hřiště plus restaurace. Tam si můžeme postavit stan a posilnit se pizzou a pivem Chodovar! Ostatní hosté dorazí také pěšky, ale jeden na koni. Uváže ho jako v saloonu, sedne si, jí a pije. Vtipné!

Mé dnešní české slovo: kůň

15.07.2024
Dneska jsme se opravdu pořádně nevyspali. Noc ve městě byla pro nás příliš světlá a příliš hlučná. Po snídani chceme rychle vypadnout z „civilizace“. Příjemní lidé nám vysvětlují cestu do Dlouhého Újezdu. Jakmile dorazíme, procházíme se městem a pořádně se zapotíme - je horký den. Naše další zastávka: Maršovy Chody. Malebná vesnička s láskyplně opravenými statky. Děláme si přestávku na stinné louce. Prosím ženu, aby nám doplnila vodu do láhve (1 litr). Místo toho nám dává 2 nové lahve na vodu (každá 1,5 litru). Super milé, ale také o 3 kg těžší na nošení. Opouštíme Zlatou stezku a vydáváme se stinnou cestou lesem. Když vyjdeme z lesa, čeká nás další překvapení. U vjezdu do obce Nové Sedliště objevujeme starý kostel. Jen střecha byla před několika lety opravena. Do kostela vcházíme přes zabedněný prostor. Uvnitř na nás dýchne mystická atmosféra. Šeptáme si, neodvažujeme se rušit „mrtvé ticho“ uvnitř zdí. V úžasu obdivujeme stavbu. Odcházíme s husí kůží. Pokračujeme směrem k Labuti. Podle mapy se tam nachází jezero ke koupání. Už se těšíme na chladivou vodu. Zpocení přicházíme k našemu vysněnému cíli! Ale jaké velké zklamání! Jezero tam sice je, ale pobřežní část ke koupání je v soukromém vlastnictví! Nakonec nacházíme pěkné, stinné místo k odpočinku u potoka.

Chceme pokračovat do Přimdy. Čeká nás ještě kus cesty. Když za sebou necháváme další vesnici, Újezd pod Přimdou, cesta prudce stoupá. Máme za sebou dlouhý a horký den. Nohy máme těžké. S 20 kg na zádech se stoupání stává utrpením. Když jsme vystoupali asi do 2/3 cesty, odhazuji batoh na cestu, sténám, zadýchávám se a piji vodu. Jdeme dál. Když konečně dosáhneme vrcholu, narazíme na lyžařský vlek s lyžařskou chatou. Skvělý výhled! Skvělá louka! Stavíme stan. Dál už dnes nepůjdeme! Kolem se prohání veverka.

Mé dnešní české slovo: veverka obecná

16.07.2024
Nastal zvrat počasí. V noci pršelo. Dnes je svěží vzduch a zamračeno. Přesouváme se dolů do malého města, Přimda. Náš cíl Touri-INFO. Ochotný pán nám prozradil, že hned za rohem je halové koupaliště. To je sen! Uvnitř nás očekává přátelská paní, která mluví velmi dobře německy, vytuší dokonce co potřebujeme. Sprchu! Naše batohy můžeme odložit v malél bistru. Všechno nám vysvětlí a dá nám klíče od šatny. V pánské převlékárně jsem sám. Vydatně se sprchuji, oholím, myji si zuby. Pak se jde do halového koupaliště. Ritchi tam již je a my jsme jediní hosté. Koupání jen pro nás, luxus pure! Zaplaveme si několikrát. Když se rozhlédneme, objevíme whirlpool! Vrhneme se tam, fantastické! Sotva jsme v horké vodě, začíná to bublat. Mohl bych zde strávit celý den. Moje lepší polovička však chce pokračovat dál. Tak v poledne opouštíme koupaliště, čistí a odpočatí! Venku je obloha přátelštější, protrhává, počasí se lepší. Po cestě opouštíme město. Asi po 40 minutách odbočujeme na lesní a luční cestu. Vychutnáváme si krásu přírody,  přicházíme ke staré ruině kostela sv. Apoleny. I ta má svůj šarm, ale působí na nás méně, než včerejší kostel. Dále pokračujeme lesem a dostáváme se do Třemešného. Opticky příjemná vesnice, ale bohužel mnoho psů, kteří na nás štěkají ze všech zahrad. Uprostřed opět hezky založená náves, se stolem a lavicemi. Hned vedle je restaurace. Jdu dovnitř. Tam mě čeká začouzená hospoda s jednou ženou a dvěma muži. Hospodský mi hned říká, že nemají nic k jídlu. Ptám se na pivo. Ano, to mohu mít. Venku, na čerstvém vzduchu se tím posílíme. Pokračujeme kouzelným údolím. Ritchi si stěžuje, že jdu moc rychle. Pivo zjevně probudilo ve mě nové síly. Pokračujeme opět do kopce, přes les, dnes docela klidně, na rozdíl od včerejška.  Najednou se obloha zatáhne, ženou se k nám černé těžké mraky. Vycházíme z lesa a stojíme na velké čerstvě posečené louce. Rychle postavíme stan, všechno dovnitř! Sotva jsme uvnitř, začíná lít. Dřepíme v suchu, jsme vděční a šťastní! Přeháňka je prudká, ale krátká. Když vykoukneme ven ze stanu, zdraví nás duha.

Mé české slovo pro dnešek: bazén